CUKR V MOČI

Stanovení pomocí kyseliny močové bylo po staletí jediným praktickým způsobem diagnostiky diabetes mellitus. Vzhledem k nepřesným informacím se od tohoto způsobu stanovení onemocnění po roce 1900 postupně ustoupilo a dnes je používáno pouze coby doplňkové. Nevýhodou stanovení močového cukru je to, že tato hodnota v těle není dána sběrem a mícháním moči v močovém měchýři. Pokud je tedy výsledek pozitivní, je to jen velmi hrubá indikace přítomnosti onemocnění diabetes mellitus

V roce 1780 se Britovi Francisi Homeovi podařilo detekovat cukr v moči pomocí Gährungs-Saccharometrů za pomocí přidání kvasinek. Mícháním kapaliny vzniklé z destilované vody, moči a kvasnic se výsledek získá po dobu tří až čtyř hodin při teplotě místnosti při teplotě 15 ° C.

Dr. Vogel popisuje v roce 1864 možnost získat výsledky pomocí hustoměru. Toto vřeteno se používá k určení specifické hmotnosti kapalin. Vlastní Urinprober také vyvíjí, mimo jiné, pánové Ultzmann, Heller, Citron a Einhorn. Jejich verze se již dá bez větších obtíží přepravovat.

Pro laboratorní diagnostiku přináší společnost Freiburg Hellige z roku 1896 takzvaný diabetometr, který existuje od roku 1856 na německém trhu. Ten posléze oslaví dokonce jakousi renesanci v roce 1955 za cenu 156 DM až 250 DM.

K dispozici jsou v té době již také polarizátory a kruhové polarimetry.

V průběhu let se tyto polarimetry miniaturizují a stávají se „kapesními“, což umožnuje jejich větší rozšíření. Tato zařízení jsou pak používána až do 80. let.

Od roku 1849 hotové roztoky používají především řešení Fehling I a II. Pro tento účel potřebujeme jako reagenty síran měďnatý, Seignettesalz a roztok hydroxidu draselného. Tento poměrně přesný způsob určení barvy moče se změnou barvy na červenou uvolňuje činidlo Nylander, které vyžaduje pouze jednu lahvičku pro pacienty. Zde barva reakce vede k černé. Vařením 5 centimetrů moči po dobu 3 minut a mícháním s 0,1 ccm Nylander Reagentu zbarví moč. Pokud je hodnota vyšší než 0,1%, černá barva označuje cukr. Jedná-li se o hnědé zabarvení, je vše v pořádku. Postižení vidí po varu a následující fázi chlazení rychle a jasně, zda se cukr v moči vyskytuje, či nikoli. Velkou nevýhodou této metody stanovení je kromě zjevné nepřesnosti i to, že celkově bylo pro stanovení cukru v moči potřeba nádoby s kapacitou do 10 litrů denně pro sběr moči.

V německé říši od dvacátých let 20. století byl tzv. Glycurator vyloučen z vědeckého zájmu v továrnách SerumWerke Drážďany a Mnichov. Glykurátor pracoval na principu roztoku Nylandera popsaného výše, ale s vlastní chemikálií. Naproti tomu v tehdejší NDR jsme mohli tento diagnostický princip nalézt v používání ještě v 70. letech minulého století.

Eli Lilly přinesla kolem roku 1935 na trh přenosný test cukru z moči v malé plastové krabičce s názvem Selfelův test.

S obdobným nápadem přišla koncem padesátých let minulého století firma Ames.

V pozdních padesátých letech prodal Boehringer Mannheim a Eli Lilly první detekční proužky na moč, což se stává naprostým standardem zejména v 80.tých letech, než dojde k masivnímu vstupu krve coby reagencie do tohoto procesu.

U diabetes mellitus tento vývoj ale zdaleka nekončí. Metoda či spíše forma reagenčních testovacích proužků umožňuje také detekci celé řady sekundárních a přidružených onemocnění.

Takže v moči můžete detekovat například aceton, protein, kreatinin, mikroalbumin.