Stříkačky

První stříkačky můžeme datovat okolo roku 1750. Byly obvykle konstruovány z mosazi a jejich délka dosahovala 17ti centimetrů, neměly stupnici na těle stříkačky, ale na táhle pístu. Dříve se nepřihlíželo na kvalitní jehlu u stříkačky, ale jak je zdobeno tělo stříkačky, rytinou případně grafikou. Stříkačky byly vyrobeny z různých materiálů než jak je známe dnes, ze skla, nebo z kovu a skla nyní z plastu. Například byly vyrobeny ze zlata včetně jehly a zdobeny kresbou ve Viktoriánském stylu, nebo ze slonové kosti, skleněného válce a smontovaná pomocí cínu, píst byl utěsněn zátkou z jelenice. V počátku devadesátých let byl dáván důraz spíše na krabičku než na stříkačku. Příklad popisu – Skleněná stříkačka s jehlou v černém boxu s fialovým saténem na víku a s obložením v královském modrém saténu. V těchto čalouněných pouzdrech byly vyráběly stříkačky na zakázku do začátku devatenáctého století. Ty bohužel v naší sbírce nemáme.

Skleněné stříkačky s kovovým pístem byly použivány v široké lékařské praxi . Ty byly u nás vyráběby v Povážských Strojírnách Stará Turá v padesátých létech devatenáctého století ještě jako ČSR v  různých velikostech s názvem Prema a Manet Record. V šedesátých létech byly vyráběny v modernější typy jak je můžeme vidět ještě dnes v Chiraně Stará Turá . Tyto stříkačky s obsahem 2 ccm3 byly využívány pro aplikaci inzulínu, kdy jeden dílek na stupnici odpovídal čtyřem jednotkám inzulínu U40. V této době v ČSSR stříkačky pro aplikaci inzulínu nebyly vyráběny jako jsou sulfonyluéry, biguanidy a inzulín.

S příchodem inzulínu došlo k rozvoji výroby stříkaček pro aplikaci inzulínu. První celoskleněnou stříkačku pro inzulín vyrobila firma Becton -Dickinson BD v roce 1924, dále Harald Pedersen v roce 1925 sestrojil stříkačku s názvem NOVO pro inzulíny NOVO. Výroba této stříkačky byla zastavena běhen druhé světové války pro nedostatek skla. Nevýhodou těchto stříkaček a jehel byla ta, že bylo potřeba vždy po použití stříkačku sterilizovat včetně jehly. Jehly po několikátém použití bylo nuto brousit. Při přenášení stříkaček bylo notné zajistit sterilní prostředí a též je chránit proti mechanickému poškození. Proto byla vyrobena různá pouzdra která byla mechanicky odolná a zajišťovala sterilitu stříkaček a jehel.

Teprve v polovině sedmdesátých let přicházejí na trh v západní Evropě plastové stříkačky. Díky bipolárnímu světu to ale bude trvat ještě dalších bezmála dvacet let, než je bude mít plnohodnotně k dispozici většina obyvatelstva Evropy.